Návrat Trójského koně...
Ač si občas někdo z Barevného týmu posteskne nad fotbalovou kombinací s Fefem, jistě všichni bez vyjimky ocení jeho manažerské schopnosti. Když nebyl jistý výsledek na hřišti, vydal se tento brilantní taktik naproti štěstěně v zákulisí. Nechci všechnu vinu házet na jednoho hráče, hráli jsme všichni až trapně, ale zapracovávat dva nové hráče do sestavy v jednom zápase je velice složité. Zatímco Robert bude, až si zvykne na hru v tělocvičně, určitě posilou, na Mílovi je vidět víc než na kom jiném, že mu o nic nejde. Nijak nezpochybňuji jeho brilantní fotbalové myšlení, které bývalo podpořeno i prací dolní poloviny těla. Nebudu se ani pitvat ve stavech v jakých na fotbal doráží. Bohužel je jeho zdravotní stav stále větším handycapem a ve čtyřech hráčích je to obrovsky vidět. Navíc, jak zmiňuji výše, Míla o nic nehraje, tudíž nebude z posledních sil dobíhat (i kdyby mohl) něco hasit a připočteme-li k tomu jeho minimální účast na střídačce, byli Bílí bez nejmenší šance. Jsem dalek určovat komukoliv zda chodit či nikoliv, ale každý podstupuje dobrovolně riziko, že jeho snaha či naopak apatie bude podrobena oprávněné konstruktivní kritice. Pro nás, co o něco hrajeme, tělocvičnu platíme a mrzí nás každá porážka, je potřeba přidat něco, co a to bez urážky Míla dodat z různých důvodů nemůže. Už teď se děsím, kdy Fefe Bílému týmu doveze další klenot. Co Čeha? Určitě už trénuje...
